Co jsou orientační sporty?
Orientační sporty jsou synonymem pro pohyb v přírodě s mapou, ať už na horském kole, běžkách či po vlastních nohou. Více informací naleznete na stránkách svazu orientačních sportů zde.
Co je orientační běh (OB)?
Je to sport, jehož základ je běh s orientací v neznámém, převážně zalesněném terénu.
Vlastní trať je určena startem, kontrolami, proběhnutými v určeném pořadí a cílem. Čas startu je intervalový a je určen pořadatelem závodu. Volba postupu mezi jednotlivými kontrolami je v nohách, ale spíše v hlavě závodníků. Cílem závodu je absolvování tratě v minimálním čase.
Základní pojmy
- Terén – nejčastěji se závodí v lese, ale závodí se i ve městech, v parcích, na sněhu, třeba i v tělocvičně nebo na zahradě.
- Mapa – nechá se říct, že je to zmenšenina terénu převedená na papír. Ve srovnání s ostatními mapami, třeba turistickými je mapa pro OB zpracována ve velmi podrobném měřítku, aby bylo možno zachytit všechny detaily pro správnou orientaci závodníků.
- Měřítka map jsou 1 : 15 000, to znamená jeden centimetr na mapě odpovídá 150 m v terénu. Pro náročnější terény, jako jsou skalní oblasti se používá měřítko 1:10000, ( 1cm na mapě = 100m ve skutečnosti). Je-li detailů opravdu mnoho, setkáme se s měřítky 1:5000, 1:7500 nebo i 1:2500 .
- Mapy jsou barevné, každá barva značí jinou součást přírodního prostředí. Bílá, žlutá a zelená značí vegetaci. Žlutá jsou otevřené plochy, jako jsou louky, pole, paseky či světliny v lese. Bílá znamená vysoký, průběžný a přehledný les, zelená označuje hustější partie lesa, to je obtížně průběžné nebo jen průchodné.Modrou barvou je zakreslené veškeré vodstvo, od pramenů, potoků a řek, až po bažiny, jezera a rybníky. Hnědou jsou vyznačeny terénní tvary a vrstevnice. Černě jsou zakresleny komunikace, kameny, skály, posedy, krmelce a budovy.
- Sever – určuje ho střelka na buzole, důležitá součást výbavy orientačního běžce. Na mapě procházejí od shora dolů modré čáry, tzv. poledníky. Na mapě je sever vždy nahoře.
- Vrstevnice – je pomyslná čára spojující všechny body se stejnou nadmořskou výškou. Vrstevnic se týká také jeden údaj, který bývá uveden na mapě „Ekvidistance“. Je to výškový rozdíl mezi dvěma sousedícími vrstevnicemi, standartně je to 5m, v plochém terénu i 2m.
- Azimut – neznamená to nic jiného, než úhel, který svírá směr, kterým máme běžet s poledníkem. Jak se azimut nastavuje, vidíme na obrázku, popis v následujícím textu. Start leží na rozcestí, kontrola na krmelci. Nejkratší cesta ze startu ke krmelci vede rovně, využijme tedy postup podle azimutu. Na spojnici obou bodů položíme hranu buzoly a otočnou část buzoly (A) vyrovnáme do rovnoběžného směru s modrými poledníkovými čarami. Otočná část buzoly a střelka (A) musí stále směřovat k severu. Pak běžíme ve směru šipky na plexiskle buzoly (C). Pevná část buzoly (plexisklo) je označena písmenem B.
- Význam azimutu roste v rovinatějším přehledném terénu bez liniových záchytných prvků, které můžeme využít jako vodítek při postupu z jednoho kontrolního stanoviště na druhé. Ve velmi členitých terénech, jako například v oblasti skalních měst Českého ráje, ztrácí azimut na významu, neboť udržet zde přímý postup je díky charakteru terénu takřka nemožné.
- Buzola – má zásadní význam pro zorientování mapy na sever. Mapa by měla zůstat po celý závod ve stejné pozici, tedy horním okrajem mapy vždy k severu, jen závodník se točí do směru pohybu.
- Trať – při tisku tratí se používá fialová barva. Základní prvek je start (trojúhelník), kontrola (kolečko) a cíl (dvojité kolečko). Kontroly jsou spojené čarou a očíslovány.. Nedodržení pořadí nebo vynechání kontroly se trestá diskvalifikací. V terénu je kontrola označena železným stojanem ve tvaru písmena T, na kterém je zavěšen plátěný, trojboký, oranžově-bílý „lampion“. Cedulka s kódem je na kontrole proto, aby měl závodník možnost, podle popisu kontroly, který dostal před startem, zkontrolovat, zda-li je kontrola, kterou nalezl, skutečně ta pravá. Pro začínající závodníky se staví trať liniová. Na mapě je nakreslena trať (linie) a v terénu je vyznačena fáborky (zpravidla oranžovými)
- Čip – závodník označí průchod kontrolou zasunutím čipu, který má upevněný na prstu, do záznamového zařízení. Zvukový a světelný signál oznámí, zda je vše v pořádku, a pak už může závodník utíkat, či jen s rozvahou kráčet dál. Při doběhu do cíle je nutné čip tzv. vyčíst, kde zároveň dostaneme ihned lístek s mezičasy a průběžným pořadím. Výhodou elektronického systému je zejména rychlost zpracování výsledků a mezičasů a dále kontrola správného průběhu závodu.
- Kategorie – D a H 10, 12, 14, 16, 18, 20 startují zde závodníci, kteří dosáhnou daného věku do konce kalendářního roku. Tak např.. do kategorie D 16 patří dívky, které daný rok dosáhnou věku 15 a 16 let. Do kategorie D a H 21 patří závodníci, kterým je v daném roce 21 až 35 let. Kategorie D a H 35, 40, 45, 50, 55, 60, 65, 70 či 75 se nazývají veteránské.
- Základní mapové značky
Základní manuál závodníka
- odejít včas ze shromaždiště na start, po modrobílých fáborkách; vzdálenost na start je dopředu známá a v extrémních případech může být i několik kilometrů
- dostavit se na start nejméně 3 minuty před startem, každý závodník má přesně určenou dobu startu danou startovní listinou (to většinou neplatí pro kategorie dětí s rodiči, příchozí a tréninková trať, podrobnosti najdete v pokynech k závodu)
- tři minuty před startem vstoupíme do prvního koridoru, kde si pořadatelé zkontrolují jméno a číslo čipu závodníka a závodník si tzv. vynuluje svůj čip. Znamená to, že závodník vloží čip do připravené mazací jednotky a počká několik sekund na reakci krabičky (červené blikání a pípnutí). Všechny předchozí údaje zaznamenané na čipu se vynulují a čip je tak připraven pro použití v závodě
- dvě minuty před startem přechází závodník do druhého koridoru, kde je kontrolní jednotka. Zde si zkontroluje, zda je čip vynulován, což krabička potvrdí bliknutím a pípnutím po cca 1 vteřině od vložení čipu
- jednu minutu pře startem přechází závodník do posledního koridoru na startovní čáru a zde vyčká na start
- start – závodník vybíhá a běží po oranžových a bílých fáborkách na začátek orientace označený lampionem. Start orientace bývá obvykle do vzdálenosti 300m. Během této trasy si závodník bere ve výdejně map mapu své kategorie a ze startu orientace se vydává na první kontrolu
- závodník probíhá všechny kontroly v předem určeném pořadí od jedničky nahoru, na všech kontrolách označí čip, při poruše záznamové krabičky označí kontrolu do mapy
- poslední kontrola zvaná sběrka je obvykle pro všechny kategorie stejná a má kód 100, ze sběrky závodník běží po oranžových fáborcích do cíle
- závodník orazí cílovou jednotku na kontrole, která je umístěna na cílové čáre, v případě štafet či hromadných závodů těsně za ní
- a nakonec si jde vyčíst čip, většinou na shromaždišti…